Jak často míváte nervy v kýblu a jak víte, že je máte v kýblu? 
Dnešní doba je nesmírně náročná na naší nervovou soustavu a její schopnost adaptace svou rychlostí a množstvím informací a nároků, které k nám přicházejí. I když si myslíme, že jsme páni tvorstva, tak naše těla jsou stále součástí přírody a naše biologie je zásadním determinantem toho, jak zakoušíme svět a reagujeme na jeho výzvy. Tento workshop je praktickým nahlédnutím do nervového systému jako do jisté míry autonomního překladače reality vnější do reality vnitřní a ukazuje také somatické nástroje, jak alespoň částečně vystoupit z těchto automatických reakcí a mít schopnost svobodnější a autentičtější odpovědi na přítomnost. Klíčem je schopnost tělesného vnímání a použití těchto tělesných nástrojů na autoregulaci, kdy vystoupíme z konceptuálního sebeuvědomění, což je vyprávění příběhů našeho ega, do přítomnosti tělesné reality tady a teď, tedy do sebeuvědomění vtěleného - "embodimentu".

Být pozorností v těle je pro západní společnost čím dál méně dostupná schopnost a přitom skrze vtělené já, prožívání se tady a teď skrze naše smysly, kterých máme rozhodně více než pět, jak nás učili ve škole, se formoval samotný základ našeho bytí.
Český psychiatr Filip Španihel říká: „Struktura lidského já připomíná cibuli, která má různé vrstvy. Ta naše autobiografická, celá naše identita a příběh, je přitom až vnější vrstvou. Jádro téhle cibule tvoří naše vtělené já, tedy integrace signálů, které přicházejí z těla. To je náš základ.“
Pojďte se navrátit k této ztracené schopnosti vnímat své tělo, dnes už existuje nespočet vědeckých studii, které ukazují že schopnost vtěleného sebeuvědomění a schopnost emoční seberegulace jsou naprosto propojené.