Český psychiatr Filip Španihel říká: „Struktura lidského já připomíná cibuli, která má různé vrstvy. Ta naše autobiografická, celá naše identita a příběh, je přitom až vnější vrstvou. Jádro téhle cibule tvoří naše vtělené já, tedy integrace signálů, které přicházejí z těla. To je náš základ.“

Embodiment je slovo, které zatím v češtině nemá svůj ekvivalent, ale dá se to volně přeložit jako vtělení, tedy zpřítomnění se v těle až do jeho buněčných struktur, schopnost vnímat signály z našeho vnitřního prostředí a seberegulovat se dle naší volby. Můžeme to vnímat jako určitý druh inteligence, který nám umožňuje převzít zodpovědnosti za své reakce a kultivovat je. Jedná se o vystoupení z konceptuálního sebeuvědomění, což je vyprávění příběhů našeho ega, do přítomnosti tělesné reality tady a teď, tedy do sebeuvědomnění vtěleného - "embodimentu" 

Během workshopu budeme snažit otevřít skořápku dichotomie mysli a těla a vyzkoušíme si prakticky somatické nástroje, které nás spojují zpět s vtělenou moudrostí. Tyto nástroje mají tu moc proniknout za mentální konstrukty, skrze jejichž filtry zažíváme náš svět, a vedou nás přímo k žití plně přítomného ztělesněného lidského života.

V těle žijeme všichni, a dá se tedy říci, že jsme tedy všichni vtělení a máme tedy schopnost embodimentu. Někdo však tělo používá pouze jako taxi pro svůj mozek a to je embodiment nevědomý, vědomý embodiment znamená, že vím, co se se mnou na úrovní tělesného prožívání děje a jsem schopen to reflektovat a případně regulaovat. Embodiment je subjektivní prožívání sebe skrze tělo v kontaktu s vnějším světem. V každém teď, teď, teď ragujeme na podněty určitou odpovědí jako somatickým stavem a pokud se se tyto odpovědi resp. stavy opakuji, vzniká z nich určitý vzorec jednání, jež se pak automaticky objeví v podobné situaci. Schopnost vnímat své tělo tedy jaké jsou mé odpovědi jako stavy a vzorce, je podmínkou schopnosti seberegulace a sebeexprese zároveň. Jakmile jsem schopni takto zacházet sámi se sebou můžeme dobře rozvíjet také vnímání stavů a vzorců jiných lidí a být jim pak nápomocen v jejich seberegulaci a sebeexpresi. Tedy jde o schopnost vnímat, co se se mnou děje a mít tak na výběr ve svých reakcích a stát se tedy sobě leadrem a stejně tak v kontextu společenském k tomu inspirovat další lidi.

Zkusíme se velmi prakticky navrátit k této ztracené schopnosti vnímat své tělo, dnes už existuje nespočet vědeckých studii, které ukazují že schopnost vtěleného sebeuvědomění a schopnost emoční seberegulace jsou naprosto propojené.

Témata, kterých se dotkneme:

VÝVOJOVÉ VZORCE OD BUŇKY AŽ K ČLOVĚKU
BUNĚČNÁ INTELIGENCE
NEURORECEPCE – vnímání bezpečí pod hladinou vědomí
SEBEUVĚDOMĚNÍ KONCEPTUÁLNÍ A VTĚLENÉ
SOUVISLOST MEZI TĚLESNÝM SEBEUVĚDOMĚNÍM A EMOČNÍM PROŽÍVÁNÍM
3 ANATOMIE: BIOLOGICKÁ, KULTURNĚ-SOCIÁLNÍ, INDIVIDUÁLNÍ
ANATOMIE EMOCÍ
RYTMUS JAKO INDIVIDUALIZOVANÁ POLARITA
5 ELEMENTŮ ZTĚLESNĚNÁ ZKUŠENOST
POSTURA A POHYB – FUNKČNÍ A EXPRESIVNÍ HLEDISKO
DECH A HLAS JAKO EXPRESE PROŽÍVÁNÍ 
SOMATICKÁ MEDITACE